https://www.cdh.cz Hry na PC, PS, XBOX - největší databáze her v ČR, hodnocení her, stažení, screeny, uživatelé, videa z her, katalog cs Copyright © 2010 Martin Prantl https://www.cdh.cz/img/logo.png https://www.cdh.cz https://www.cdh.cz/pc/Star-Wars-Jedi-Knight-Dark-Forces-II-1655/ “I find your lack of faith disturbing.” Pravil Darth Vader všem hráčům, kteří nevěřili, že i hra z roku 1997 dokáže očarovat příjemnou atmosférou Hvězdných válek. Podobně jako Dark Forces byla v roce 1995 velmi vyspělá hra, která v několika málo aspektech dokázala překonat i kultovní Doom, tak i Dark Forces II musel být ve své době naprostý nářez. K mému překvapení však ani jedna z her nebyla, při nejmenším v končinách, kde jsem vyrůstal, známá. A proč tomu tak bylo, jsem se v historických análech Moravskoslezského kraje nedočetl…Každopádně poté, co jsem rodný kraj opustil a rozšířil si obzory, musím uznale pokývat, jak skvěle funkční Dark Forces II v dnešní době jsou. Nutno podotknout, že jsem hrál s „Remastered“ modem, který dělá pro hru víc, než oficiální remaster od Night Dive dokázal udělat pro první Dark Forces. Graficky hra naprosto s přehledem poráží dobovou konkurenci a z mého pohledu ji překonávají až novější kousky typu Quake II, Unreal apod. Od počátku je zjevné, jak se grafický engine chlubí tím, že zvládne obří prostory. To ale určitě neznamená, že jednotlivé levely budou připomínat spletitá bludiště, jde spíše o to, že sem tam narazíte na nějakou monumentální stavbu, nekonečnou propast apod. Jde tedy spíše o vertikální zaměření a vlastně mi v tomto ohledu Dark Forces II přijde jako přímý technologický následovník Terminator: Future Shock.Design dokáže být působivý i hravý, ale k dokonalosti mu přeci jen něco chybí. Rozlehlé prostory působí místy prázdně, určitě by si zasloužily pár detailů navíc. Pocit ze střelby pak představuje druhou pomyslnou pihu na kráse, protože většinu času střílíte jen různé druhy barevných paprsků, po kterých Stormtroopeři znuděně padají k zemi. Ovšem Světelný meč přináší perfektní osvěžení. Evidentně už v roce 1997 bylo možné výborně vybalancovat přepínání mezi zbraněmi na dálku a blízku dle aktuální situace, stejně jako hladké přepínání pohledů z 1. a 3. osoby. K tomu se dočkáte hned několika šermířských bossfightů, které slouží jako předzvěst velmi zajímavého multiplayeru. Ne, do onlinu jsem sice nešel, ale na pár videí jsem kouknul a v devadesátkách to musela být parádní zábava.Z hlediska nostalgie je důležité, zda se hra jednoduše řečeno dobře hraje a zda si dokázala zachovat unikátní retro atmosféru. Na obě otázky odpovídám jednoznačně ano. Obzvlášť ten feeling Hvězdných válek je všudypřítomný. Vyloženě tleskám herní hudbě a cutscénám, které se kvalitou svého obsahu (scénář, herecké výkony) i vizuálu mohou hrdě postavit vedle filmové tvorby kousků typu Command & Conquer (včetně Red Alert) apod. Myslím, že z hlediska příběhu, zejména s ohledem na to, jak příběh pohání vaši chuť hru hrát a hru prožívat, jsou Dark Forces II jedna z nejlepších „příběhových stříleček“ z 90. let. Pokud k tomu přičtete mírnou herní dobu kolem 10 hodin a téměř mizivou cenu, vyjde vám z toho skvělá (pod)zimní jednohubka... H34D 08.11.2024 14:51 https://www.cdh.cz/pc/Cyberpunk-2077-Phantom-Liberty-63581/ Phantom Liberty se odehrává v nové čtvrti DogTown, který je celý ponurý, bezbarvý, vypadá trochu jako velké staveniště a všichni tam tak nějak živoří. Špionážní příběh je ale dobrý, všechno odsejpá jako v původní hře furt je to prostě Cyberpunk. Technicky bez chybek _DAVE_ 03.11.2024 15:26 https://www.cdh.cz/pc/Iron-Harvest-46773/ Po opravdu dlouhé době jsem narazil na RTS, která je skoro taková RTS jako si pamatuji z dob C&C (nepočítám Starcraft 2). Chybělo mi tu jen pár dalších budov ke stavění a víc možností technologického vývoje nebo aspoň pomalejší vývoj. Nechyběli tu ale zajímaví hrdinové se zvláštními schopnostmi. Propracovaný krásně vykreslený děj alternativní historie s trochu jinými národnostmi. Bylo zábavné poslouchat videa s dabingem původních národností, které si navzájem rozumí. Funguje zde systém krytí jednotek, které pak utrží méně zásahů. Škoda, že nebyla kampaň i za Araby, kteří se pomalu podobali GLA z Generalsů.DLC plynule navazují na předešlé dějství natolik, že jsem si ani nevšiml, že už je hraji. Právě z toho důvodu jsem byl zklamaný koncem, protože ten u poslední kampaně Rusvětské revoluce je celkem odfláknutý vzhledem na to, jaký šok se tam stal a že si to pak chci s Fenrisem rozdat tváří v tvář se všemi aliančními velmocemi. Tu šanci už nedostanu?Pokud však vezmu v potaz, že konec původní hry je u Teslovy továrny, tak ten byl přece jen trochu lepší. necisty 20.10.2024 19:50 https://www.cdh.cz/pc/Mass-Effect-3-5099/ Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku vydržet. Stejně tak by člověk čekal, že potřetí avizovaná hrozba konce světa už nemůže být tak působivá… A přesto v podání Mass Effect 3 se opak stává pravdou!Pokud jsem chválil našlápnutý nástup druhého dílu, tak u třetího mi padla brada až někam do sklepa. Mass Effect 3 od prvních momentů servíruje nefalšovanou a brutální apokalypsu, z které je cítit, že tentokrát je to doopravdy, tentokrát je to naposled a tentokrát už vám to vážně nemusí vyjít. Nepřítel je krok před vámi, není to souboj eg, není to fér, pro Reapery jste nikdo, nezajímáte je. Přistáli přímo na Zemi a jejich lasery srovnají se zemí vše, co jim přijde do cesty… A vy to bezmocně pozorujete z první řady.Pokud jsem si u předchozích dílů liboval ve vizuálních vesmírných orgiích, tak třetí díl tu pomyslnou hranici možného posouvá zase o level výš. Najdou se i záběry, které nespatříte ani ve Star Treku, či Battlestar Galactice, ovšem ani ty nejsou jen prostým součtem polygonů a pixelů, který za 10 let s nikým ani nehne. Mass Effect 3 je dokonalá syntéza příběhu a jeho vizuálního podání (viz fenomenální zakončení DLC Leviathan). Vyprávění obrazem, resp. napomáhání k vytvoření představy o pokročilém a krásném světě funguje. A ten svět má být zničen. Jen málokterá hra vás dokáže svými již mnohokrát viděnými nástroji takhle pohltit.Líbí se mi, jak třetí díl poctivě napravuje nedostatky předchozích dvou. V prvé řadě už není třeba do každého jednotlivého protivníka vystřílet celý zásobník, pocit ze střelby je mnohem lepší. Akční pasáže jakoby byly skutečně rychlejší a snad i z toho důvodu se Shepard konečně naučil běhat (a když jde do tuhého, tak i skákat). Zároveň se ale hra může pochlubit příjemnými RPG „open world“ momenty. Je skvělé, že na spoustu vedlejších úkolů narazíte naprosto přirozeným a nenuceným způsobem. Třeba jdete jen okolo a odposlechnete cizí rozhovor. Pomůžete?Scénář rozhodně není žádné béčko, musím říct, že jsem byl až překvapen, jak postupně vše do sebe zapadlo (Legendary Edition). Navrch filozofický rozměr závěrečného rozuzlení a vaše možnost volby ve mně vyvolaly příjemné vzpomínky na Deus Ex. Někdo hru přirovnával k interaktivnímu komiksu, a to by se mi vlastně líbilo – prožít si to celé znovu a klidně i bez střílení.Co se týče postav, možná mi přišlo, že některé camea byly malinko vynucené, ale chápu tu nutnost těžit z minulých dílů. Po cestě potkáváte, ale i ztrácíte staré známé a nelze říct, že by to nepřispělo k závěrečné katarzi. Nedokážu přesně rozlišit, jestli i postavy jsou ve trojce nejlépe napsané, anebo je to jednoduše tím, že jsem na ně zvyklý z předchozích dílů, ale mohu dodat jen – jsou jako živé. Hru jsem dohrál a teď cítím, jak mi ty charaktery chybí… Romancoval jsem Ashley, ale to spíš ze zvyku a ze strachu z modrých dětí. Je třeba si na férovku říct, že Liara je pro mnohé nerdy vysněná žena – citlivá, vnímavá, moudrá a zároveň silná a schopná… Ach, co dodat? Bioware to dokázali, i přes mnohá zaškobrtnutí vytvořili (další) ságu, která se do videoherního průmyslu zapsala zlatým písmem. H34D 18.10.2024 15:02 https://www.cdh.cz/pc/Mass-Effect-2-5067/ Ve videohrách není naštěstí takovou raritou, aby pokračování plně překonávalo svého předchůdce – a jak zdejší hodnocení, tak i mé prvotní dojmy opravdu nasvědčovaly tomu, že Mass Effect 2 se stane zlatým hřebem série. Hra vytváří naprosto skvělý první dojem. Od prvních minut jste vrženi do víru akce, napětí a potřebné naléhavosti. Jako hráč se s protagonistou ocitáte na stejné emocionální vlně v tom smyslu, že sotva otevřete oči do „nového světa“, tak se na vás hned ze všech stran vysypou životně důležité poznatky, novinky a události – nová hrozba konce světa, epický vesmír, kam jen oko dohlédne, špetka konspirační teorie, a hlavně potřeba opravdového hrdiny…Hra vypráví méně pomocí statického čtení textů (codex), ale více prostřednictvím dialogů a nutno podotknout, že výborně napsaných. Váš tým může v případě všech DLC (legendární edice) činit až 12 členů a je fascinující, že s každým můžete vést relativně smysluplné dialogy, každý má vlastní hlášky v jednotlivých misích, pokud si jej zvolíte jako člena a v případě každého se můžete účastnit jejich osobních trablů v podobě „loyalty“ misí.Přestože mluvím o síle povídání, musím konstatovat, že první Mass Effect se pocitově více blížil žánru RPG. Questy měl jednoduché, kolikrát šlo o zprostředkování domluvy mezi dvěma postavami v téže místnosti, ale vzhledem k tomu, že vesmírná sága teprve začínala, připisoval jsem to na vrub onomu velmi dobře fungujícímu objevování fikčního světa. Dvojka je nepochybně ve svých textech propracovanější, disponuje i úžasnými momenty rozhodování a aplikace svobodné vůle v rámci dialogů, ale její celkové zaměření je přeci jen více akční a lineární.Střílení se dočkáte v hojném množství, v podstatě ve hře (kromě Samara loyalty mise) neexistuje problém, který by nevyřešila dobře mířená rána mezi oči, ale s tím se pojí i menší výtka, kterou k tomuto skvělému sequelu mám. Mass Effect 2 je v nadsázce řečeno 3rd person akce, a na takovou hru už kladu trochu větší nároky co se týče „gunplaye“ a pocitu ze střelby. Je pravda, že zpočátku působí akční pasáže druhého dílu lépe, dokonce i vaši partáci se naučili instantně neumírat uprostřed bojiště, nicméně právě ten zmiňovaný pocit ze střelby se nevyvíjí tak plynule a znatelně, jako v jedničce. Řekl bych, že do nepřátel je třeba vysypat až příliš mnoho nábojů, což postupem času začne působit stereotypně a neplyne z toho takové potěšení.Na druhou stranu, co není stereotyp (zejména oproti jedničce) jsou vedlejší mise. Žasnu nad tím, kolik unikátních lokací můžete ve hře navštívit. Design je očividně dělán jako pastva pro oči. K cíli sice vede jedna cesta, ale vzhledem k jejímu vizuálnímu podání, zaručeně nebudete zklamáni. Splnit všechny vedlejší mise byla radost… A k tomu vynikající temná, futuristická a ve vhodných momentech dramatická hudba… To je zážitek!Co je taky zážitek silný, avšak ne pozitivní, byla těžba surovin, resp. celkový management zdrojů. Osobně jsem chtěl mít v každém planetárním systému splněno 100% a to bych rozhodně bez modu „One Probe All Resources“ nedokázal. Člověk totiž předem neví, že drtivou většinu surovin a kreditů nebude nikdy potřebovat (tak proč jí tam, proboha, tolik dávali?). Je škoda, že hra vás více nenutí, popř. neodměňuje za vydělávání a utrácení.Jak už napsalo mnoho lidí přede mnou, i já se přidávám k názoru, že první Mass Effect měl unikátní atmosféru, tvořenou zejména pocitem zvídavého objevování nového světa, kterou nelze jen tak napodobit. Naštěstí druhý díl se nesnaží jedničku napodobit, v mnohém ji překonává. Budování týmu je vlastně jádrem příběhu a můžu vám slíbit, že na konci hry budete oblíbené členy vašeho týmu vnímat podobně jako oblíbené postavy nějakého sci-fi seriálu. S hodnocením však nemůžu jít výše kvůli tomu, že všudypřítomné střílení se pro mě nakonec stalo tou méně oblíbenou částí hry. Každopádně třetího dílu se nemůžu dočkat, už aby moje děti šly zase spát… :) H34D 18.10.2024 14:50 https://www.cdh.cz/pc/Gothic-5070/ Tetriandoch Nemrava 17.10.2024 17:09 https://www.cdh.cz/pc/The-Ascent-55403/ Herně je to poměrně prosté frenetické akční RPG viděno z ptačí perspektivy, avšak s naprosto dechberoucím vizuálem a totální Cyberpunk atmosférou. Grafická Propracovanost města často strčí do kapsy i Cyberpunk 2077.. Hra není extra dlouhá, proto rozhodně stojí za těch pár kaček co dneska stojí :) PS: Připravte si pevné nervy na katastrofální mapu a dost nepřehledné vyprávění příběhu.. _DAVE_ 27.09.2024 07:24 https://www.cdh.cz/pc/Aliens-vs-Predator-2-6925/ Zkraje se musím přiznat, že vyjma zásahů plamenometem jsem nikdy nebyl zapáleným fanouškem série Aliens versus Predator. První díl mám spojený zejména s řáděním v multiplayeru na prvních LANkách a druhý díl jsem zcela ignoroval. Něco mě však hlodalo podobným způsobem jako zoubky vysunuté hlavičky vetřelce na temeni mé hlavy, a proto jsem se rozhodl po mnoha letech zkusit kultovní AvP 2.Hned od počátku je oproti prvnímu dílu znát drastický pokrok (a to nejen proto, že hra umožnuje drastické odtrhávání končetin). Tohle mě na hrách z přelomu milénia vždycky bavilo – sledovat masivní grafický i herní posun, k němuž stačí například jen 1-2 roky vývoje. Grafický engine totiž není jen o vizuálu, nýbrž otevírá dveře i kvalitnějšímu vyprávění (a vyprávět lze i obrazem, nejen dialogy, či texty). Lithtech engine sice nikdy nepatřil mezi nejoblíbenější, ale jeho vylepšená verze oproti svému předchůdci No One Lives Forever zde vypadá až překvapivě dobře. Na poměry akční řežby velmi oceňuji kvalitní, filmově laděné cutscény a několik podařených skriptovaných událostí.Singleplayerová kampaň za Mariňáka předčila veškerá má očekávání. V prvé řadě je to herní design, díky kterému je AvP 2 od prvního dílu fakticky k nerozeznání. Tam, kde jste v jedničce svištěli povětšinou stereotypními prázdnými prostory, se zde otevírá perfektně vymodelované prostředí vesmírných lodí i samotné planety, z které přímo sálají filmové předlohy, zejména Vetřelec 2. Člověk si až místy vzpomene na System Shock 2, byť ten je samozřejmě ještě o pár levelů výše. Hratelnostně je kampaň za Mariňáka také skvěle vyladěná. Chvíli pomalý postup a hororové ticho, vzápětí zběsilá akce s náběhy vetřelců ze všech stran. Úžasné!Druhá v pořadí je kampaň za predátora a nutno podotknout, že ta představuje návrat ke kořenům, jaký jsem si rozhodně nepřál. První hodinku skáčete po mýtické planetě, na níž se vlastně nic nenachází, jen pár zbloudilých mariňáků, jejichž hlavy musíte řádně nabodnout na kopí. Problém spatřuji nejen v herním prostředí, ale i v atmosféře. Jakožto predátor nemáte strach, ale přesto si nemůžete počínat jako král světa. Vlastně v závěru mi kampaň za predátora přišla nejtěžší, protože face-to-face vás mariňák s minigunem nebo skryté kulometné hnízdo vyřídí zhruba za jednu vteřinu. Vaše infiltrace vesmírného plavidla znamená festival ukládání a loadování a z mého pohledu jen pramálo zábavy.Když na paškál přicházela kampaň za vetřelce, zkřížil jsem všechny prsty a pro jistotu i další údy v naději, aby se to povedlo. A ono skutečně – začít jako malá potvůrka, která se potřebuje v přítmí někomu přisát na obličej a pak se mu zaživa vyškrábat z dutiny břišní, tomu říkám imerzivní zážitek! Procházení hry za vetřelce je především zábava. V prostředí vás nečeká mnoho interakce, když si nemůžete ani přivolat výtah, ale ona se vždycky u stropu nachází příhodná větrací šachta… Tři hodiny v kůži vetřelce však bohatě stačí, neboť koncept lezení po stěnách a výlučného boje zblízka nemá potenciál delšího trvání.Sečteno a podtrženo, je to trochu jízda na horské dráze, ale dobré nápady se nezapřou. Musím uznat, že AvP 2 na poměry akční hry z roku 2001 skvěle vypráví příběh „osídlení“ jedné vzdálené planety ze třech různých perspektiv. AvP 2 je kus historie, jehož minimálně první kampaň si stojí za to vychutnat i dnes! H34D 25.09.2024 14:45 https://www.cdh.cz/pc/Aliens-versus-Predator-Classic-2000-15332/ Alien kouše hlavu mariňákovi – Predátor nabodává na kopí Aliena – Arnold Schwarzenegger chytá do pasti Predátora… A tak pořád dokola… AvP bylo cokoli jen ne dokonale vyvážená hra, byla to v prvé řadě zážitková a různorodá hra. Ten zážitek, kdy jste poprvé vstoupili do obleku a kůže mariňáka byl prostě nezapomenutelný. Nemůžu na něj zapomenout, protože po prvním setkání s vetřelcem v úplně prvním levelu jsem musel hru vypnout a nikdy jsem ji do konce nedohrál. Prostě ten pocit, kdy se blížíte v temné chodbě a postupně vám začíná pípat detektor pohybu čím dál rychleji, to jsem nedal. Pak na mě skočila krvelačná bestie, vyškrábala mi oči, a to jsem taky nedal.Hra za Predátora byla o poznání jistější a bezpečnější. Predátor má totiž to správné vidění světa – buď červené, nebo modré, nebo zelené... S velkou odolnosti a několika super-účinnými zbraněmi se pak dá hrou projít, aniž byste ztratili hlavu. Doslova. Je to paradox, že právě za Predátora se snad hra nejvíce podobá konvenčním střílečkám typickým pro přelom milénia.Za Aliena je to zase pro změnu pořádný úlet. Můžete doslova lítat po stěnách i stropě a s šíleně přepáleným FOVem máte sice skoro i oči na zádech, ale aspoň mě osobně z toho začínala bolet hlava a upřímně jsem se v prostoru někdy ztrácel. Takové jsou moje vzpomínky na pokusy o dohrání kampaně. Za vetřelce jsem hrál ale nejraději v multiplayeru a ten celkově tvoří mé nejlepší vzpomínky na AvP. Chodíval jsem na základce s několika kamarády do tzv. „kroužku výpočetní techniky“ v Domu dětí a mládeže a jestli jsme se tam o počítačích za ty roky něco naučili, tak to bylo rozstřílet se na sračky v některé z dobových FPS, mezi něž jednu dobu patřil i AvP. Ta hra nebyla vyvážená, ale to 13 letým parchantům vůbec nevadilo. Někdo se prostě procházel jako boss uprostřed mapy za predátora, někdo si vybral příhodný rožek, do kterého mířil minugunem za mariňáka a já jediný jsem k tomu nebožákovi přišel po stropě a vypleskal ho svým ocasem (bez dvojsmyslů) nebo mu rovnou ukousl hlavu. Nepamatuju si žádnou jinou hru, kde by nám vůbec nešlo o závěrečné skóre jako o nefalšovanou a vlastně i filmovou zábavu. Vždyť to byl fakticky „role play“. V tom měl AvP svoje kouzlo, byť já jsem měl samozřejmě hardcore FPS jako Quake 3 nebo Counter-Strike mnohem raději.Nedávno jsem si nostalgicky hru koupil ve slevě a nainstaloval. První level za Mariňáka už jsem rozdýchal, plácám se po zádech, ale s odstupem času vidím ty silné nedostatky, kterými AvP oproti dobovým konkurentům trpěl. Nejprve jsem nepochopil, proč je gameplay i za Mariňáka tak šíleně rychlý. Hra světel a stínů, a dokonce i zvuky a hudba jsou naprosto parádní, proč tedy hra kladla takový důraz na to, aby jí i mariňák profrčel jak Tony Hawk na pervitinu? Pak mi to došlo. Bohužel za to může poněkud primitivní level design. Předpokládám, že tvůrci nechtěli, abyste vytuhli příliš dlouho v prázdných a opakujících se chodbách. AvP je už tak spíše kratší hra a design prostředí daleko zaostává jak za fantasy Unrealem, za industriálním Quakem 2, tak i za realistickým Half-Lifem. Evokuje však spoustu částí z filmů a to bude leckomu stačit. Hra za Mariňáka je v podstatě jen o atmosféře strachu a pak taky trochu o rychlých reflexech. Je to velmi dobré na první pohled, na první dotek, ale osobně mě to nebavilo příliš dlouho.Hra za Aliena je vlastně – opět na první osahání – velmi zajímavá, je to velký experiment. Udělat všechny levely tak, aby hráč mohl úplně kamkoli byla nepochybně výzva. Vzhledem k absenci zbraní na dálku je také třeba zakomponovat do hry i menší stealth. Je to ale „rychlý stealth“, prostě jen vletět do akce z dobrého úhlu a ne na všechny najednou. Nepříjemný pocit z neustálého točení a deformace obrazu byl ale zpět stejně jako před 20 lety. Predátor se tedy pro mě stal znovu nejhratelnější postavou. Asi jsem už starý. :) H34D 25.09.2024 06:19 https://www.cdh.cz/pc/Grim-Dawn-22075/ Určitě nejlepší klon Diabla. Velmi propracovaný rozvoj postavy, slušný příběh, i dnes to vypadá dobře. Parádní temné prostředí. Dobrá životnost. _DAVE_ 24.09.2024 14:55