Můj ty bože – trojice idealistických zlodějů právě vyřídila zakázku za pět miliónů. Liber. Peníze jsou v kufříku, hrdinka se s ním vrátí do skladiště, odkud skupina operuje, a... nic. Tiché, prázdné přízemí. Zhruba jeden, maximálně dva aktivní předměty na obrazovku, všechny ale dávno proklikané a okomentované nicneříkajícími větami (klik na záznamník = „Záznamník“). Ještě před pár obrazovkami se tu usilovně řešilo, jestli v nelegální činnosti pokračovat. Teď je kšeft vyřízený a hrdinka bez jakéhokoliv hnutí brvou vzala kšeft další, ještě podezřelejší. Co to znamená v praxi? Další kolo nekonečně klapajících podrážek, prkenného natáčení na místě do skriptovaných pozic, nepřirozeně dlouhých pomlk mezi větami. (Přidal: Ledoborec)